Automobilová diagnostika
Mergefrom.svg
Je navrženo začlenit sem veškerý obsah z článku Autodiagnostika, třeba jako novou část, a oba tak sloučit. (diskuse)
Odtamtud sem pak má vést přesměrování.
Mergefrom.svg
Je navrženo začlenit sem veškerý obsah z článku Univerzální autodiagnostiky, třeba jako novou část, a oba tak sloučit. (diskuse)
Odtamtud sem pak má vést přesměrování.

Automobilová diagnostika je diagnostika digitálně pracujících řídicích jednotek (ECU, Electronic Control Unit) v automobilech. Koncem 80. let 20. století vznikla potřeba diagnostiky těchto systémů. Postupem času byla vyvinuta řada diagnostických protokolů. Z počátku byly tyto protokoly proprietární. V polovině 90. let došlo k vytvoření několika protokolů, ze kterých vznikly různé odnože. Tyto protokoly jsou využívány v různé podobě až do dnešní doby. Koncem 90. let 20. století byly dále standardizovány protokoly, které si kladly za cíl sjednotit formu diagnostiky a jednotlivých příkazů a tím snížit náklady na vývoj ECU.
Obsah
[skrýt]

1 Základní funkce
2 Originální diagnostické přístroje
3 Diagnostické přístroje třetích stran
4 Související
5 Reference

[editovat] Základní funkce

Identifikační služby -Zobrazení informací o ECU, zejména objednací číslo, výrobce, datum programování, apod.
Výpis paměti závad – Seznam chyb, které od poslední diagnostiky systému byly přítomny s rozlišením druhu chybu (statická, sporadická, atd.).
Čtení měřených hodnot – Zobrazení jednotlivých veličin měřených ECU, případně zobrazení dat přijatých od dalších systémů.
Test akčních členů – Testování akčních členů připojených k ECU.
Nastavení parametrů ECU – Reset servisních intervalů, provedení základního nastavení, přizpůsobení různých parametrů, korekce měřených hodnot.
Bezpečnostní funkce – Odemčení přístupu do ECU (zadání PIN kódu, RSA autorizace).
Aktualizace firmware – Výměna kalibračních dat nebo programového vybavení.

Diagnostika ECU probíhá po připojení diagnostického přístroje k vozidlu prostřednictvím diagnostické zásuvky. Tato zásuvka bývá umístěna většinou v blízkosti sedadla řidiče nebo v motorovém prostoru. Do roku 1996 používali jednotliví výrobci vlastní zásuvky, po roce 1996 došlo v USA a následně po celém světě ke sjednocení, a vozidla byla vybavována zásuvkou OBD-II (CARB).

Pro diagnostiku (přenos dat) se používá několik typů fyzických vrstev. Zpočátku se jednalo o tzv. ISO9141 K-Line a L-Line, sběrnici SAE J1850 VPW a PWM. Od roku 2000 dochází k postupnému nahrazování sběrnicí CAN (Controller Area Network). Bezdrátová komunikace není využita.[1]
[editovat] Originální diagnostické přístroje

Autorizované servisy pro jednotlivé značky mají k dispozici od výrobce vozidla diagnostické přístroje. Většinou je takovéto zařízení přístupné jen a pouze autorizovaným společnostem, domácí dílny a neznačkové servisy se musí spokojit s alternativními produkty od třetích stran.

BMW: Modic-II, Modic III, BMW GT1, BMW DIS
Opel: Tech-II
Peugeot: Peugeot Planet 2000
Volkswagen/Audi/Škoda/Seat: VAG-1552, VAS-5052
Fiat: Examiner
Ford: IDS

[editovat] Diagnostické přístroje třetích stran

Volkswagen/Audi/Škoda/Seat: Diag4t

[editovat] Související

Univerzální autodiagnostiky

[editovat] Reference

↑ OBD2 Protokoly